Rozhodčí zapískal a ukázal na mě. Hodil mi basketbalový míč, a já věděla co po mě chce. Abych se trefila do koše, jinak náš tým prohraje a bude rozpušťen. Všechny ostatní hráčky se postavili do postavení. Míčem jsem dvakrát bouchla o zem. A přišla ta chvíle... Musela jsem trefit koš jinak prohrajeme. Vydechla jsem, a vyskočila. Ve výskoku jsem hodila míč na koš. Míč se chvíli pohupoval po obroučkách koše. Dívala jsem se na to se zaťatými pěstmi a.... ....a míč spadl do koše a mi vyhráli. SLÁVA!!! Ostatní spoluhráčky ke mě přiběhli a začali jsme jásat. ,,Dáme ji do slosování nejlepší hráčky týmu! Pojďte vezmeme ji na ramena když jsme díky ní vyhráli a náš tým se nerouzpustí." zvolala jedna hráčka z našeho týmu. Dvě nejsilnější holky mě vzali na ramena a nesli mě do šaten. Druhý tým se do šaten ploužil jak šnek, a cestou byli samé vzdychání. Když jsme se dostali do šaten, přišel za námi trenér. ,,Výborně! Jen tak dál." pochválil nás ,,tatík,,(říkali jsme mu proto že se o nás furt zajímali nás třeba nebolí ruka když odhodíme míč) ,,Jsi hodně šikovná Kathrin. Více přihrávejte na ní, má dobrou střelbu. Jo a Kathrin musíš se víc prosazovat, tlačit k tomu míči. Jo a musíme tam jít tak se rychle osušte a jdeme.". Už se zase stará. Ta přezdívka na něj přímo sedí, pomyslela jsem si. Vyšli jsme z šaten na hřiště. Rozhodčí vyhlašoval výsledky,ale já byla duchem úplně jinde. Zatřepala jsem hlavou a myšlení jsem měla zpět. ,,...Nejlepší hráčkou hry je Kathrin Everlinová,prosím vystup ze zástupu" uposlechla jsem hlas rozhodčího poroty i když jsem nevěděla co po mě chce. Přistoupila ke mě droboulinká dívka s blond vlasy stáhlé do drdolu. Na sobě měla tričko se znakem svobody, a černé džíny. Stoupla si na špičky a dala mi zlatou medaili na které bylo napsáno:
Nejlepší hráčka 19.6.2013 Harwich
Pokývla jsem na ní hlavou že děkuji. Po chvíli přšel rozhodčí poroty a ta dívka která mi dala medajli nejlepší hráčky. Přešel k Natalie. ,,Gratuluji." a potřásl jí rukou. Tam malinká rozpustná dívenka ji navlékla medajli. A to vše bylo i u ostatních. Když došel ke mě podal mi kytici,a udělal ještě nechuťárnu. Políbil mi ruku. Medajli jsem dostala stejnou jako ostatní hráčky. Jakmile přešel k jiné hráčce znechuceně jsem si otřela ruku o tričko. Prasák! Pomyslela jsem si. Obešel všechny hráčkya předal trenérovi velký zlatý pohár, a pogratuloval nám všem ještě jednou. Naše protihráčky se na nás smutně dívali, i po tom jak jim rozhodčí roztrhával týmovou licenci.
,,Pojď,budeme oslavovat!" vykřikla na mě Natali. ,,Ne já nemůžu, máma je na práškách v nemocnici a já se musím starat o bráchu. Kdybych mohla tak bych šla."odpověděla jsem jí smutně. ,,Aha.Tak to je škoda.Kdyžtak nna Skypu. Ahoj!" ,,Jo,jo na Skypu. Ahoj." rozloučila jsem se s holkama a šla jsem domů.
Doma jsem si vlezla pod sprchu a stála jsem pod ní snad hodinu a půl. Když jsem byla osprchovaná šla jsem si udělat večeři. Sálát se zeleninou a krůtím masem se sýrem a přikousávala jsem k tomu tmavý rohlík.
Ležela jsem v posteli, a rychle jsem usla, i když jsem vůbec nebyla unavená. Pršelo, byla bouřka a po okně stékali kapky. Spala jsem necelou hodinu a vzbudila jsem se, protože na střeše něco zarachotilo. Myslela jsem že přes ní přeběhla kočka,ale rachot nepřestával.Šla jsem do kuchyně,vzala jsem baterku a ze strachu jsem popadla i nůž. Včera jsem ho brousila. Pomalu jsem vycházela na střechu. Ruce i nohy se mi třásli stracem a v břichu jsem cítila neblahý pocit.Střecha byla rovná a já zasvítila do každého koutu baterkou a kočka nikde. Nikde nic až na.. Až na to že jsem slyšela za sebou kroky. ,,Kdo je tam?" vykřikla jsem do prázdna. Dveře se zabouchli a já zaječela. Najednou mě zezadu někdo chytil. Chtěla jsem se otočit, ale nešlo to. ,,Bojíš se?" zeptal se mě mužský hlas. ,,Jo." ,,To je super! Utíkej!"" poručil mi muž a pustil mě. Rozběhla jsem se ke dveřím,ale nešli otevřít. Muž ke mě přiběhl a přitiskl mě ke komínu. ,,Co chcete?" zeptala jsem se a vzlykla.
,,Tebe."
,,Proč?"
,,Kvůli jídlu."
,,Vy máte hlad? Když mě pustíte tak Vám něco udělám k jídlu."
,,Já ho mám přímo před sebou."
,,Ale já nic u sebe nic.. ÁÁÁ." vyjekla jsem a začala ječet. Pochopila jsem to.Je to upír.
,,JÁ NECHCU ZEMŘÍT.NEEEE!" vyjekla jsem. Odhrnul mi vlasy z krku. Svá ústa přitiskl na můj krk. Jeho zuby se přeměnili na tesáky. Byli dlouhé a jejich špička zářila bílým světlem jako Měsíc. Ani jsem sinevzpomněla že jse dnes úplňek. Tesáky mi udělal dírky na krku a začal sát,a já sípala bolestí. ,,Už sis vzal dost! Tak ji vymaž paměť a nech ji jít." ozvala se ze zadu dívka která mi byla povědomá. Rose. ,,Nnechám!" vykřikl upír a nasál ještě víc. ,,Pak budu nucena tě zabít." a namířila mu kůl na záda. ,,Tak fajn.Udělej to! Dělej zabí mě!" Ty nikdy nikoho nedokážeš zabít." ,,To by ses divil, protože já tě nezabiju, ale Emmily jo." řekla Rose a podala kůl Emmily.A říkala pravdu. Najednou jsem si všimla že i ony jsou upírky. ,,Nechte mě bít!!!" vykřikla jsem. ,,Jen klid.Vše bude zase dobré, a spi."utěšovala mě Emmiloy a v jejích očí se objevili vlnky a já usla a zapomněla. Už jsem jenom slyšela jak nějaký muž křičí.
Žádné komentáře:
Okomentovat