2.kapitola-Akademie

Promnula jsem si oči a podívala jsem se po okolí. Nebyla jsem už v lese ale v podzemí. Páchlo tu to jako kdyby tady někdo byl 10x na velký a neuklidil to. Jinak to tu bylo docela čistý. Zvedla jsem se abych jsem si to tu mohla pořádně rozhlédnout. Najednou jsem se zastavila. Jak jsem se tu vlastně vzala? Z minulé noci jsem si nic nepamatovala, připadalo mi že mám kocovinu.

,,Tak co, už ses vyspala?" řekl někdo za mnou a já jsem vyjekla.,,Sorry," omluvil se. Ohlédla jsem se. Za mnou stál kluk a v ruce držel dvě jablka. Prohlíželi jsme se navzájem. Měl kaštanové vlasy jako Simona a jasně zelené oči. Měl široká ramena a celou jeho hruď a ruce tvořili svaly. Na nohou měl hnědé potrhané třičtvrťáky. Najednou jsem si uvědomila že jsem nahá. ,,Jak si mohl?.."zeptala jsem se ho a schovala jsem se pod deku. ,,Oblečení máš támhle na šňůře."

,,Mohl by ses prosím.." nedokončila jsem. ,,Jasně." řekl a otočil se. přehodila jsem si deku přes sebe jako plášť a běžela jsem ke šňůře kde jsem měla oblečení. ,,Mimochodem jsem Alex." ,,Rebeca. Jak si mě našel?" zeptala jsem se ho a začala jsem se soukat do kalhot. ,,Ležela si na zemi u stromu a byla jsi v bezvědomí. Už se můžu otočit? Víš mě je blbý s někým mluvit aniž bych se na něj díval." ,,Počkej chvilku." nakázala jsem mu a oblékla jsem se do košile. ,,Můžeš." otočil se zpět. ,,Nechceš?" nabídl mi jakbo. Přikývla jsem na souhlas a on mi jedno hodil. Zakousla jsem se. Jabka už jsem hodně dlouho nejedla, jakmile nechal Harisson vykácet jabloňové sady. ,,Kde si je vzal?"

,,Ukrad." nic to pro mě neznamenalo, protože jsem taky kradla jídlo v jednom kuse. Chvíli bylo trapné ticho. No tak dělej ty palice, vymysli něco. O Akademii mu radši nebudu nic říkat.

,,No ehm... Jak .. Jak dlouho jsem spala?"začala jsem.

,,Asi 5 dní." ,,Tolik?" tím jsem si nebyla moc jistá, protože toho moc nenaspím. ,,Máš asi otřes mozku." podívala jsem se na něj. ,,To jako fakt?" nechtělo se mi tomu vůbec věřit. ,,Na hlavu si radši nešahej." upozornil mě, ale já ho neposlechla. Šáhla jsem si na hlavu. Přes celé tělo mi vyjela palčivá bolest. Už jsem pochopila. Na hlavě jsem měla obvaz. ,,Ten obvaz už budu muset vyměnit. Bude to bolet." Přikývla jsem na souhlas. Rukou mi ukázal na zem, abych se posadila. Sedla jsem si. Rukou mi odendal vlasy z čela. Jeho ruce byl jemné. Odmotal mi obvaz z hlavy který držel obvaz na ráně. Sundal obvaz i z mojí rány. Po tváři mi stékal karmínový pramínek. Vzal do rukou džbán s vodou a namokřil jím hadr. Přiložil mi hadr na hlavu, a příšerně to zaštípalo. Zatnula jsem zuby. Otíral jím ránu a otřel i pramínek krve na mé tváři. Přiložil mi čistý obvaz na ránu a dalším obvazem mi omotal hlavu. Zatočila se mi hlava. Sáhla jsem si na čelo. Udělalo se mi nevolno. ,,Rebeco,REBECO! Co je co se stalo? Rebeco!!" slyšela jsem křičet Alexe. Třásl mým tělem. ,,Rebeco!" slyšela jsem ho zase křičet. ,,Ne, neumírej, Rebeco!" zavřela jsem oči.