Prudce jsem si sedla do lehu. Byla jsem celá zpocená a bolela mě hlava. Alex ležel opodál se zarudlýma očima. Vypadalo to, že brečel. Vstala jsem. Zatočila se mi hlava, a tak jsem se opřela o zvlhlou půdu. Vyšla jsem z podzemí. Bylo přítmí. Třesla se mi pusa. Popošla jsem ke stromu a opřela jsem se o něj. Potřebovala jsem se napít. Z dálky jsem uslyšela tekoucí vodu. Popošla jsem k dalšímu stromu. Svezla jsem se na zem. Kousla jsem se do spodního rtu. Takhle zřízená jsem nikdy ještě nebyla.
Ještě pět minut jsem seděla na zemi. Zvedla jsem se a pomalu jsem přicházela k řece. Došla jsem k ní. Třesoucími rukami jsem nabrala vodu a napila jsem se. Byla to veliká úleva. Poklekla jsem. Párkrát jsem se ještě napila a popošla jsem do středu řeky. Lehla jsem si. Mé dlouhé zrzavé vlasy se mi rozprostřely kolem hlavy, a vypadala jsem jako medúza. Dívala jsem se na oblohu. Hlavou se mi honilo hodně myšlenek.
Neublíží mi?
Co je vůbec zač? Násilník?
Jaké má se mnou úmysly?
Zabije mě?
Otráví mě?
Nedovede mě na Akademii?
A co oni? Jak si pro mě přišli.
A co Simona- proč mě nechtěla zabít, nebo aspoň zadržet?
Nebo proč to s ní trhlo?
A proč jsme si vlastně tak podobné?
Tohle jsem si uvědomila poprvé. Byly jsme skoro stejné. Až na vlasy. Ona je má hnědé, ale já zrzavé. Máme obě dvě modré oči, kdybychom proti sobě měli bojovat tak by ten boj asi nikdy neskončil, protože máme hodně podobnou taktiku. Svojí slabinu si vůbec nechránit, ale chránit si to místo kde to vůbec nebolí. Vstala jsem. Ještě jednou jsem se napila. Uviděla jsem ve vodě rybu a tak jsem vzala kámen. Počkala jsem chvíli než se ryba zastaví a hodila jsem kámen. Zasáhla jsem. Ve vodě byla ještě jedna ryba. Vzala jsem stejný kámen a zase jsem zasáhla. Vzala jsem obě ryby a vydala jsem se zpět za Alexem. Už mi vůbec nebylo špatně, cítila jsem se jako kdyby jsem se znova narodila a byla plná energie.
"Vstávej, ospalče! Nesu snídani!" Alex se prudce zvedl a byl celý zadýchaný. Zasmála jsem se. Rozdělala jsem oheň. Napíchla jsem ryby na klacek a začala jsem je opékat. Když už byly hotové natáhla jsem ruku k Alexovi.
"Rebeco! Vždyť máš omrzliny!"
"No a? Tak když budu hoďku u ohně tak to snad zmizí! Ne?"
"No to teda ne, musíš být aspoň den v teple."
"Hele! Mě jako nikdo nebude říkat co budu dělat! A teď jsem se právě rozhodla že si půjdu najít luk. Nazdar." Otočila jsem se na patě a šla jsem. Alex mě chytil za rameno, ale já mu dala pěstí do břicha. Chytil se za něj a nechal mě jít.
Prohrabávala jsem se křovím a nikde nebyl můj luk. Prohrábla jsem další křoví a něco jsem nahmatala. Vytáhla jsem to. Byl to králík. Ze vzteku jsem s ním praštila o strom. Křupla mu páteř a jeho bezvládné tělo se svalilo na zem. O něco jsem zakopla. Byl to můj luk. Vzala jsem ho do ruky. Opodál ležel i toulec. Přetáhla jsem si ho přes záda a zandala jsem do něj luk. Vydala jsem se zpátky k Alexovi.
"Alexi našla jsem ho!" zavolala jsem na něj ale nikde nikdo nebyl. "Alexi? Seš tady?" prohledala jsem celý "byteček" ale nikde nikdo nebyl. Někdo mě chytil pod krkem. Šáhla jsem po noži, ale žádný tam nebyl. Alexi já tě zabiju! Musela jsem si pomoct bez nožů. Praštila jsem neznámého loktem do břicha. Otočila jsem se a vrazila jsem útočníkovi pěstí do tváře. Měl přes ní masku. Někdo mě ze zadu napadl. Si snad děláte srandu? 2 chlapi na jednu holku? Jste fakt nemožní. 2. Útočník na mě útočil s nožem. Zkroutila jsem mu ruku s nožem za záda. Upustil ho a já ho vzala. Zabodla jsem ho do útočníka. První útočník si mnul tvář a zaútočil na mě s kamenem. Zkroutila jsem mu ruku jako tomu druhému útočníkovi. Kámen mu vypadl z ruky, ale někdo mě zezadu udeřil do spánku. Zhroutila jsem se na zem. Vyděla jsem útočníky jak mně svazují a odzbrojují mně.
Probudila jsem se svázaná vedle Alexe který byl taky svázaný. Bylo štěstí že nám nezavázali pusy.
"Kam nás vedou?"
"Na Akademii." Ztuhla jsem. Z tohoto slova jsem měla husí kůži. O můj bože. Měla jsem chuť někdo praštit.
Žádné komentáře:
Okomentovat